Rychlý nárůst populace je dnes považován mnoha vědci za veliký problém. Do roku 2020 se očekává, že bude na Zemi žít okolo 20 miliard lidí. Nebude-li tento trend zastaven, je jen otázkou času, kdy zdroje naší planety lidstvu nebudou stačit.
Mnoho lidí bude trpět chronickým hladem a většina dosud neobdělané půdy bude muset být rozorána. Bude-li každý na zemi chtít ukojit hlad, musí se produkce potravin zvýšit.
Realitou však zůstává, že v důsledku znečištění prostředí, přelidnění a válek, možnosti produkovat potraviny spíše klesají.

Scénář nemusí být tak katastrofický, pokud učiníme zásadní změny v zemědělství a způsobech spotřeby.
Dostatek jídla pro všechny
Jak zajistit dostatek jídla pro budoucí potřeby lidí, aniž by nebyl tak zásadní negativní dopad na životní prostředí?
- ukončit zemědělskou produkci v místech s velkou ekologickou hodnotou a nízkými výnosy (např. tropické pralesy)
- zlepšit výnosy v regionech, jako je Afrika, Latinská Amerika a Východní Evropa, kde zemědělská půda není využita na maximum svého potenciálu
- změnit zemědělské postupy tak, aby byla lépe využívána voda, půdní živiny a hnojiva
- omezit spotřebu masa
- zastavit plýtvání jídlem (až jedna třetina veškerého jídla je zničena při produkci, transportu nebo po nákupu)
Tato strategie může vést až ke 100 až 180% nárůstu množství dostupných potravin, aniž by byly ohroženy jezera, řeky, lesy a půda, na nichž produkce potravin závisí.
Rozšiřování zemědělských ploch je a bude limitováno globálními ekologickými problémy, jako je rozšiřování pouští, nedostatek vody pro zavlažování, změna klimatu, eroze půdy atd.

Potenciál pro zajištění dostatku potravin i v budoucnosti
- objevení nebo vyšlechtění nových odrůd a druhů rostlin
- vyvinutí nových zemědělských postupů (např. hydroponie - pěstování rostlin ve vodných roztocích)
- nahrazení chovu zvířat pěstováním plodin
- větším využitím moří, oceánů a ostatních vodních ploch pro intenzívní produkci potravin
Nadějné se zdá být především využití nových druhů rostlin a využití moří a oceánů. V zemědělství se dnes běžně využívá jen velmi omezený počet druhů rostlin. Například již staří Inkové pěstovali jednoletou merlíkovitou rostlinu, která může být nadějnou plodinou pro méně úrodné oblasti. Obsahuje vysoké procento bílkovin, snáší sucho a nevadí jí ani alkalické a zasolené půdy.
Oceány a moře dnes poskytují pouze 1,3% lidské potravy. Velké naděje jsou vkládány do přímé sklizně a konzumace mořského planktonu. Využitelná primární produkce jednobuněčných řas v množství asi 30 miliard tun teoreticky představuje zásobu potravin pro 70 miliard lidí.
Japonci zkoušejí chovat ryby na rýžových polích. (Přitom 50% světové populace získává 60% své energie z rýže, tzn. že 30% veškeré potravinové energie závisí na této jediné rostlině.)
Výhodné by také bylo částečné nahrazení chovu zvířat pěstováním plodin. Jen pro představu: koncem sedmdesátých let byla světová produkce masa 107 miliónů tun, mléka 450 miliónů tun, másla 6,8 miliónů tun, sýra 10,2 miliónů tun. Na planetě dnes chováme 3,6 miliard kusů telat, krav, prasat, ovcí, koz, koní, mezků, a oslů a dalších 6,6 miliard kusů drůbeže. Zvířata však tvoří další článek v potravním řetězci, kdy se energie využitelná pro lidi snižuje nejméně o osmdesát procent.
Člověk nepěstuje plodiny jen pro svou výživu, ale také pro potřeby textilních a průmyslových materiálů. Energetické plodiny pak mohou být významným obnovitelným zdrojem energie (možnost využití biomasy pro energetické účely).
Zdroj: Ohrožená planeta na prahu 21. století